Želvy Ninja: Menu číslo 1 a 2 [náhledový obrázek]

Želvy Ninja: Menu číslo 1 a 2

Myslíte si, že Leonardo, Donatello, Michelangelo a Rafaelo byli vždycky ty roztomilé kreslené želvičky? Tak to se pletete – Želvy Ninja vznikly v osmdesátých letech jako komiks pro dospělé, který se s tím moc nepáře.

Docela mě mrzí, že spousta lidí stále bere komiksy jako něco dětského nebo přímo podřadného. Podle všeho mají jen povrchní znalosti daného žánru nabyté mlhavým tušením o kreslených příbězích Čtyřlístku nebo Rychlých šípů. Tajně doufám, že jich není tolik a že se povědomí o kvalitních komiksech pro dospělé postupně zlepšuje.

Želvy Ninja jsou takovým chameleonem. Většina lidí je u nás zná jako rozjuchaný kreslený seriál z počátku devadesátých let. Ve skutečnosti si želví hrdiny vymysleli Kevin Eastman a Peter Laird v osmdesátých letech jako protipól ke všem tradičním komiksovým hrdinům. A díky nakladatelství Comics Centrum si můžeme poprvé přečíst v češtině původní Želvy Ninja. Postupně by mělo vyjít 40 dílů (každý má 160 stran, takže nás celkem čeká něco kolem 7 000 stran s želvami, juchú!). Zatím jsem se podíval na zoubek prvním dvěma.

Jako kluk jsem kreslený seriál v devadesátých letech sledoval. Četl jsem i několik knížek, které u nás tehdy vyšly a někde v pokojíku se mi válelo i pár postaviček. Takže koupení původních komiksů bylo u mě jen otázkou času.

A musím říct, že želvy jsou (pro mě) zábavné čtení. První věc, které si člověk pravděpodobně všimne, je na dnešní dobu zvláštní kresba. Není tak propracovaná a občas je v detailech jakoby nedotažená (například špatnou perspektivou) až ošklivá. Těžko říct, jestli tvůrci v té době ještě nebyli „vykreslení“ nebo prostě neměli čas si s kresbou hrát a raději vsadili na kvantitu. Ale není to nic, co by přímo rušilo. Pořád se najdou pěkně vyvedené stránky a dvoustrany, které je radost si prohlížet. Navíc mám pocit, že se autoři s počtem „odkreslených“ stránek zlepšují a jde jim to líp od ruky. Nápad stylizovat knihu jako krabici od pizzy včetně jídelního lístku je zajímavý a osvěžující. Je to pěkný příklad toho, že autoři komiks neberou vážně.

Příběh prvních dvou knih se točí kolem zrodu želv a jejich mistra Třísky. Je to ovšem trochu jinak, než jak nám ukázal kreslený seriál, kde je to trochu jednodušší. Eastman a Laird přidali pár dějových linek a zákrut, ve kterých se objeví pár bizarností (mimozemšťané, roboti, co loví krysy, chodící mozky). Je to přesně tak ulítlé, jak byste v osmdesátých letech čekali. Ale ne zas tak moc, aby vás to nutilo obracet oči v sloup. Vyloženě jsem si užíval a hledal všechny ty prvky, které si z původního komiksu „vyzobali“ tvůrci kresleného seriálu a přizpůsobili si je podle sebe. Hlavně brali ohled na dětské publikum, protože původní želvy v bitkách krvácí, sem tam utrží nějaký šrám a občas někdo někoho dokonce probodne či sekne. Autoři se nebojí ani sprostých slov, ale rozhodně s nimi neplýtvají.

Pro fanoušky želv je to podle mě jasná koupě, i když budou zpočátku určitě zaskočeni, že se komiks nepodobá dětským příběhům a jde si vlastní cestou. Váhám nad tím, jestli bych ho doporučil někomu, kdo želvy ninja nezná a nikdy je nesledoval. Nostalgie je totiž pěkná mrška a pokud je v dohledu, je všechno jaksi lepší, třpytivější a zábavnější.

Buďte připraveni, že dostanete komiks, který není vybroušený k dokonalosti co se týče kresby a koneckonců i děje. Ale je to bláznivé, má to spád (na nudu opravdu nezbude čas) a takovou tu osmdesátkovou příběhovou naivitu. Já osobně doufám, že v prvních dvou knihách ukázali Eastman a Laird jen špičku ledovce a v těch dalších se schovávají ztřeštěnější nápady a akčnější bitky. Rád se nechám překvapit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření proti spamu *

 
Jan Konečný - Holčička v temnotě ztracená

strašidelná fantasy pro děti, co se nebojí, a pro dospělé s fantazií

objednat