Zaujmi první větou. Luxus Victora Huga začít pozvolna je pryč. [TIP #5] [náhledový obrázek]

Zaujmi první větou. Luxus Victora Huga začít pozvolna je pryč. [TIP #5]

Všude se píše, že je dnešní doba strašně rychlá. Je to už takové otravné klišé. Každý spěchá, nikdo nemá na nic čas. Všechna sdělení se musí smrsknout do jednoduchých vět tak, aby tomu všichni rozuměli. Člověk je roztěkaný a pokud ho něco nezaujme do (kupříkladu) tří sekund, tak se otáčí a jde jinam.

Ono na tom ale něco bude. Rozhodně je lepší ve čtenáři vzbudit zájem hned od začátku. A snáz toho docílíš, když jej hodíš doprostřed konfliktu, než dlouhým popisem. Můžeš s tím nesouhlasit a můžeš se držet svého záměru, že chceš na prvních deseti stranách postupně navodit atmosféru. Jsi autor, můžeš cokoliv.

Taky jsem se toho názoru držel a obětoval prvních pár kapitol pozvolnému vyprávění. Když se na to teď zpětně dívám, asi to nebylo úplně nejlepší řešení. Nemyslím si, že by to bylo tak strašně nudné, ale trochu popohnat by si ten text zasloužil. Pokud fandíš obsáhlejšímu stylu vyprávění, musíš závidět autorům z doby před sto a více lety. Alois Jirásek nebo Jules Verne si mohli dovolit začít popisem slunečného dne a okolní krajiny a nikomu to nepřišlo divné. Nemuseli se tísnit na literárním trhu, kde vychází každý den 40 až 50 knih (a tím mám na mysli jenom Českou republiku).

Proto je lepší začít větou, která je zajímavá, přímá nebo i stroze definitivní (například: „Byl vrah.“). Nemůžeš hned zkraje čtenáře zadusit sáhodlouhou větou. Sotva ji přelouská, hned pochopí, že má tu čest s utahaným příběhem, který jej v lepším případě unudí, v tom horším znechutí.

Jan Konečný - Zaujmi první větou [TIP #5]

Pokud bere do ruky tlustou knihu o osmi set stranách, asi by na to měl být připraven. A jestli se pak diví, proč to nemá „grády“ na páté stránce, dobře mu tak. Když ale otevře útlou knížku a na první stránce se dozví, že tu zimu napadlo opravdu hodně sněhu, že mráz kreslil na okna umělecká díla a škvírou mezi okny do stavení foukalo, není to zrovna to, co by čekal.

Jaká může být naše první věta?

1. Přímá řeč – otázka

Čtenáře hodíme doprostřed problému, počínajícího konfliktu. Vzbuzujeme v něm zájem, jak to dopadne.

Například:

  • „Co to děláš?“ – jedna z nejklasičtějších otázek
  • „Proč jsi mě bodl?“ – všemocné proč
  • „Nemáš být náhodou ve škole?“ – skutečnost neodpovídá očekávání

2. Přímá řeč – výkřik

Začínáme opět konfliktem nebo nějakou podobnou silnou emocí – údiv, překvapení, vztek apod.

Například:

  • „Přestaň!“ – důrazný příkaz
  • „Au!“ – projev bolesti
  • „Už to dělat nebudu! Končím!“ – emotivní konstatování skutečnosti

3. Věta definitivní

Sdělujeme čtenáři nějakou skutečnost, která sama o sobě vyvolává otázky.

Například:

  • Byl to blázen. – Co bláznivého udělal?
  • Petr dnes neměl svůj den. – Proč? Co se mu stalo?
  • Vzala do ruky sekáček na led. – Co může být napínavějšího?

Podobných příkladů se dají vymyslet desítky a ani nemusí jít jen o tyto tři případy. Snaž se vzbudit zájem a položit čtenáře na lopatky nebo jak se říká zaseknout háček. Čím dřív se ti to povede, tím větší šanci máš, že bude číst dál. Hodně štěstí!

Předchozí tipy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření proti spamu *

 
Jan Konečný - Holčička v temnotě ztracená

strašidelná fantasy pro děti, co se nebojí, a pro dospělé s fantazií

objednat