Zámek a Klíč 1-3 [náhledový obrázek]

Zámek a Klíč 1-3

Před pár dny jsem dočetl třetí díl Zámku a Klíče s názvem Koruna stínů a nedá mi to, abych se nepokusil sepsat dojmy, které mám ze všech tří u nás doposud vydaných dílů. Nejsem sice žádný znalec komiksů, nemám načteno a o zásadních komiksech mám jen mlhavé povědomí. Takže neočekávejte srovnání s ostatní komiksovou tvorbou.

K prvnímu dílu jsem se dostal úplně náhodou. Zahlédl jsem ho v Levných knihách a říkal jsem si, že nevypadá špatně a že bych mu mohl dát šanci. A konečně bych taky mohl rozšířit svou bídnou sbírku komiksů, která se krčí v rožku knihovny. Jak jsem byl bláhový! Vůbec jsem neměl ani tušení, jak dobrý výběr to byl.

V prvním dílu „Vítejte v Lovecraftu“ je rodina Zámkových zasažena rodinou tragédií, když otce rodiny Rendella zavraždí jeho student Sam Lesser. Rodina se přestěhuje do Lovecraftu do rodinného sídla – Klíčova. Čerstvě ovdovělá Nina, nejstarší syn Tyller, prostřední dcera Kinsey a nejmladší všechno zkoumající Bóďa se snaží na novém místě začít znovu a vyrovnat se s otcovou smrtí. Klíčov je ale podivné místo, kde není nouze o záhady a věci tajemné až strašidelné. Už Rendell vyprávěl o kouzelných klíčích a dveřích, které (když jimi projdete) vás promění v někoho jiného nebo vás dostanou, kam si budete přát. A co Sam Lesser? Ve vězení si odpykává trest a nemá tušení, kam se rodina odstěhovala. Nebo snad ano?

Autor Joe Hill (jen tak mimochodem je syn Stephena Kinga) od prvních stránek dupl na plyn a čtenáře opravdu nešetří. Zámek a klíč je od začátku drsným thrillerem, fantasy hororem a rozhodně u drsných scén nepřívírá oči. Líbilo se mi, jak dbá na detail a celý příběh je sevřený a netrčí z něj odbočky nechané napospas osudu. Hned zpočátku naznačuje, že příběh nebude jen tak jednoduchý a otázky se hromadí jedna přes druhou. Nutno podotknout, že první díl je poměrně uzavřený a má něco, co by se dalo nazvat koncem. Nekončí žádným podpásovým cliffhangerem, ačkoli obočí vás donutí pozvednout.

Co říci o kresbě Gabriela Rodrigueze? Někomu se možná zdá dětská a stylizovanější víc než je třeba. Za sebe můžu říct, že mi to absolutně nevadí, spíše naopak se mi tento styl líbí. Ty ostré dynamické tahy, ta nestejná tloušťka čar, koneckonců i ty barvy (měl je na starost Jay Fotos) – vše funguje ve prospěch příbehu. Samozřejmě se nemůžu podívat do nějaké alternativní reality, ve které Zámek a Klíč kreslí třeba Mike Mignola (autor Hellboye), ale myslím si, že by to nešlapalo tak dobře. Jakkoli si myslím, že je Mignola vynikající kreslíř a scénárista a je můj oblíbený, tak bych mu rodinu Zámkových nesvěřil. A zase naopak bych Rodriguezovi nedal na starost Hellboye.

To bylo v roce 2011. Čas od času jsem tehdy na internetu pátral, jestli u nás vyšel další díl, abych se dozvěděl, jak příběh pokračuje a zda si udržel vysoko nastavenou laťku. Až letos jsem narazil na plánované vydání dokonce třetího dílu a že druhý díl už je na světě a první existuje i ve tvrdých deskách. To jsem musel okamžitě napravit – moje paperbackové vydání „Vítejte v Lovecraftu“ už ztrácelo lesk.

Druhý díl „Hlavohrátky“ jsem přečetl na posezení. Všichni už spali a já o půlnoci četl v kuchyni. Šel jsem spát až s poslední stránkou. „Dvojka“ nejen, že nepodlezla laťku nastavenou prvním dílem, ona ji nově vykopla o pár desítek metrů výše. Příběh je naprosto pohlcující, nečekaný a všechny jeho zákruty jsou perfektně promyšlené. DŮRAZNĚ doporučuji před čtením komiksem nelistovat! To ostatně platí o všech dílech. Byl jsem opravdu překvapen, co na mě čekalo na stránkách „Hlavohrátek“ a tím listováním bych si to jenom zkazil. Příběh se dál zamotává. Objevuje se klíč, pomocí kterého si lze pohrát (jak napovídá název tohoto dílu) s vlastní i cizí hlavou. Odpovídá na pár zásadních otázek a vysvětluje kus minulosti (nejen hlavních, ale i výrazných vedlejších postav) tolik potřebné k tomu, aby se čtenář dokázal orientovat a neztrácel se ve všech záhadách. Zámkovi to opravdu nemají jednoduché, stojí proti zajímavé hrozbě a jsem opravdu zvědavý, jak to s nimi dopadne.

Některé dvoustrany jsou nakreslené tak poutavě, že mě nadchly a prohlížel jsem si je docela dlouho na to, že na nich nebylo napsáno ani slovo. Téma Hlavohrátek je zpracováno výborně, ať už s nápadem, co má být na těch nejlepších dvoustranách nakresleno přišel Hill nebo Rodriguez. Ocenil jsem také, že se na konci v „bonusových materiálech“ podělil Rodriguez o způsob, jakým pracuje a popsal tvorbu jedné stránky. Mohl jít klidně ještě víc do hloubky a nezlobil bych se, kdyby prozradil jaké přesně nástroje používá.

Třetí díl „Koruna stínů“ jsem dočetl před pár dny a velice se mi líbil. Opět to bylo půlnoční čtení a opět jsem šel spát až když jsem otočil poslední stránku a zavřel knížku. Ale druhý díl se mi prostě líbil víc. Nejde o to, že by „trojka“ byla horší nebo by šla s kvalitou dolů. Jednoduše přinesla příběh, který už neodhaloval tolik nebo ne tak zajímavým a překvapivým způsobem jako předešlý díl. Hlavní hrdinové tentokrát bojují proti stínům a využíjí k tomu například klíč gigantů, jehož efekt je opravdu velký.

Opět je nakreslený velice zkušenou rukou a zvlášť ve druhé polovině je pár podařených stránek (podařených ve smyslu – tak tohle je sakra dobrý!). Epilog je hodně „psycho“ a rodina Zámkových prožívá opravdovou krizi.

Bohužel se nechci o ději prvních tří dílů rozepisovat více, abych neprozrazoval víc, než kolik je nezbytně nutné. Možná vám chybí nějaký pádnější důvod, proč je série Zámek a Klíč (respektive její první tři díly) tak dobrá. No, prostě, co na to říct. Budete mi muset zkrátka věřit. Samozřejmě není to dokonalé dílo, protože nic není dokonalé. A sám jsem od doby co píšu a snažím se občas něco čmárat ke každé knížce kritičtější, ale tady je opravdu hrozně málo momentů, u kterých jsem si říkal, že bych to možná napsal jinak nebo že tento obrázek má trochu zvláštní perspektivu. A sám se přiznávám, že bych něco takového asi nedokázal napsat a už vůbec bych to nenakreslil.

Co bude ve čtvrtém dílu nazvaném „Klíče království“ vůbec netuším a zjišťovat předem to rozhodně nebudu, ale nezlobil bych se, kdyby se třeba odhalil původ hlavní záporné postavy nebo dokonce i její samotná motivace. Klíče království pravděpodobně vyjdou letos na podzim, takže si ještě počkám, ale už si na ně dělám na poličce místo. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření proti spamu *

 
Jan Konečný - Holčička v temnotě ztracená

strašidelná fantasy pro děti, co se nebojí, a pro dospělé s fantazií

objednat