Záhadná typografie #2 – Prostrkání a proklad [náhledový obrázek]

Záhadná typografie #2 – Prostrkání a proklad

Pojmy prostrkání a proklad se dost často pletou, proto je lepší představit je zároveň.

Prostrkání

Před typopgrafickým pojmem „prostrkání“ mne na vysoké škole varovali. Prý, když si přednášku poslechnete, už se na žádný text nebudete dívat tak, jako dřív. Nedbal jsem varování, přednášku si vyslechl a už se na žádný text nedívám jako dřív. Takže, čtěte na vlastní nebezpečí.

Co to tedy je to nebezpečné prostrkání?

Aktualizováno: zde jsem bohužel zaměnil pojmy prostrkání a kerning – vysvětlení najdete v článku: Typografie #2.5 – Doplnění k prostrkání a prokladu

Každé písmeno má různý tvar a pokud je přiložíme k sobě jejich okraje nám vymezí určitou plochu. Trik je v tom, aby plochy byly přibližně stejně velké. Což není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Na následujícím obrázku je třeba jasně vidět, že plocha mezi „T“ a „V“ je větší než mezi „V“ a „A“. Ale kdybychom se to snažili spravit, tak by buď „A“ bylo příliš daleko od „V“ nebo by „V“ zasahovalo až do horního pravého rohu písmene „T“.

Jan Konečný - Typografie #2 - Prostrkání písma

Občas je to hotová alchymie a naštěstí to dnes textové editory řeší za nás. Tedy vlastně neřeší, alespoň co se běžných kancelářských editorů týče. Nesleduji situaci kolem Microsoft Office, ale co jsem tak v minulosti měl možnost s tímto balíkem programů pracovat, tak maximálně v nich byla možnost zvětšovat mezery mezi písmeny, ale samotné prostrkání nebylo provedeno bůhvíjak kvalitně.

Jak vůbec poznáme, že je prostrkání špatné? Jednoduše. Slovo se nám trhá a mezi písmeny jsou optické mezery. Když se na daný text zaměříme (a od teď už se na žádný text nebudeme dívat jako dřív), tak si toho můžeme všimnout.

Jan Konečný -Typografie #2 - Roztrhaný text

Jan Konečný - Typografie #2 - Prostrkání písmen - ukázka Libre Office

U patkových i nepatkových písem se dají mezery upravovat, ale především záleží na tom, jak bude vypadat výtisk. Bohužel u programů, které nejsou přímo určené pro sazbu textu, se nemůžeme spolehnout na to, že bude stoprocentně souhlasit to, co vidíme na obrazovce s tím, co nám vyjede z tiskárny. U některých scriptových písem, kde na sebe navazují tahy se s prostrkáním nedá vůbec manipulovat a musíme se spolehnout na mezery mezi písmeny, která jsou definovaná autorem. Podle toho taky poznáme, jak dobře je scriptové písmo zpracované. Pokud se nám zdá, že se slova trhají, nedělá to dobrý dojem.

Jan Konečný - Typografie #2 - Prostrkání u scriptového písma

Má cenu se na prostrkání více zaměřit? Pokud to neruší během psaní, tak určitě ne. Avšak jestliže se chystáte vytvořit velký nadpis (například na plakát nebo obálku) a chcete ho třeba nakreslit, je dobré na prostrkání myslet. Pokud chcete, aby finální sazba vašeho textu do tisku vypadala dobře, můžete ho buď svěřit profesionálovi a zkontrolovat, jak si s tím poradil, nebo se do toho pustit sami. V tom případě si ale musíte spočítat, jestli se vám vyplatí investice do komerčního software (Adobe InDesign, QuarkXPress). Můžete sice využít i zdarma dostupné nástroje (LaTeX, Scribus), ale musíte počítat s tím, že LaTeX není moc uživatelsky přívětivý a Scribus nemá tak bohaté možnosti. Možná se ale na Scribus podívám a zkusím z něj vymáčknout, co půjde. 🙂

Proklad

Prokladem je myšlena vzdálenost řádků – v textových editorech se setkáme s pojmem řádkování. Běžný proklad je 120 % velikosti písma. Takže v případě, že má písmo velikost 12 bodů, je proklad 12 x 1,2 = 14,4 bodů.

V sazbě běžného textu v knize se od těchto hodnot moc neodchylujeme. Větší proklad se hodí tak akorát do bakalářek a diplomek, když chceme nahnat stránky (nebo když se uklikneme, že?) nebo do dětských knížek. Ty jsou vůbec hodně specifické a mají větší písmo, mezery mezi řádky a mnohdy i užší bloky textu.

V poslední době jsem si všiml, že se v knihách snaží zmenšovat proklad a zároveň i zmenšovat velikost textu, aby zachovali 120% poměr. Mnohdy je to na hranici a už se to nečte příliš dobře. Dělají to samozřejmě z toho důvodu, aby kniha neměla tolik stran. Tisk potom vyjde levněji. Paradoxně potom volí „old style“ papír, který je mírně zažloutlý (to vůbec nevadí, ostře bílý papír rychleji unaví oči čtenáře) a především tlustší. (Blok 300 stran s „old style“ papírem je tlustý přibližně 23 mm, za to s kancelářským bílým papírem cca 16 mm.)

Zalistoval jsem několika knížkami, co mám doma a porovnal proklad a počet řádků na stránce.

Kniha výška text. bloku na stránce počet řádků výška 1 řádku
Jon Steele: Strážci (2013) 15,8 cm 40 3,95 mm
R. N. Morris: Plebejská sekera (2008) 17 cm 34 5 mm
Jules Verne: Děti kapitána Granta (1989) 18,8 cm 42 4,47 mm

Samozřejmě záleží na velikosti a stylu písma, ale 4 mm a méně na jeden řádek je opravdu málo.

S prokladem řádků úzce souvisí řádkový rejstřík, což jsou na začátku zvolené pozice řádků, které by se měly v rámci celé publikace dodržet. To znamená, že řádky na sousedních stranách či sloupcích musí být ve stejné výšce. Když se kniha kompletuje a váže, případně lepí, tak mnohdy řádky nesedí, protože se někde něco pohne, ale to není důvod řádkový rejstřík ignorovat.

Aktualizováno: s řádkovým rejstříkem souvisí i pojem stránkový rejstřík – viz článek: Typografie #2.5 – Doplnění k prostrkání a prokladu

Jan Konečný - Typografie #2 - Neporušený řádkový rejstřík

Jan Konečný - Typografie #2 - Porušený řádkový rejstřík

Je to důležité v případě složitější sazby s vícero sloupci, různě velkými nadpisy apod. Opět je to proto, aby se oči neunavily tak rychle při přeskakování po řádcích. Zdá se to jako drobnost, ale o tom je typografie. O spoustě malých drobností, které spolu musí fungovat a nepřekážet čtenářům.

Předchozí články o typografii

2 komentářů u „Záhadná typografie #2 – Prostrkání a proklad“

  1. Jsem laik, tak mě trochu zmátlo, že v kapitole o prostrkávání jde o vyrovnávání párů (kerning). Pod výrazem prostrkávání si představím zvýrazňování textu prostřednictvím zvětšování vzdálenosti mezi znaky. Jak je to v odborné literatuře?
    Ke kerningu bych ještě připsal, že některá česká písma jsou po této stránce dost otřesná – nejšílenější bývají dvojice „ťa“ („ťá“) a „ďa“ („ďá“).

    Ohledně řádkového rejstříku bych uvítal informaci o stránkovém rejstříku – pakliže nelze dodržet ten první (sazba s různými velikostmi písma), tak alespoň ten druhý neignorovat.

    MFP

    1. Máte pravdu, zaměnil jsem pojmy. Ve skutečnosti je to tak, jak píšete vy. Buď jsem si to špatně zapamatoval, nebo mne to ve škole špatně naučili. Každopádně v praxi jsme pod pojmem prostrkání vždy mysleli vyrovnávání párů.

      V nejbližší době to opravím v článku #2.5, abych zbytečně nemátl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření proti spamu *

 
Jan Konečný - Holčička v temnotě ztracená

strašidelná fantasy pro děti, co se nebojí, a pro dospělé s fantazií

objednat