Terry Pratchett, Neil Gaiman – Dobrá znamení [náhledový obrázek]

Terry Pratchett, Neil Gaiman – Dobrá znamení

Dva spisovatelé zvučných jmen na poli fantastické literatury dali v roce 1990 hlavy dohromady a vzešla z toho kniha Dobrá znamení. Příběh o zamotaném konci světa, o soudném dni, kdy se střetnou síly Dobra a Zla, je plný opravdu nečekaných situací.

Než jsem se pustil do Dobrých znamení, na která jsem narazil v knihkupectví, přečetl jsem od Pratchetta i Gaimana nějakých pár knížek. Byl jsem tak poměrně dobře připraven na styl jejich psaní a na směr, jakým se ubírá jejich fantazie. V tomto ohledu mne kniha nepřekvapila. Je plná absurdních situací a prazvláštních postav, jen když vezmeme v potaz, že hlavními hrdiny jsou anděl a ďábel. Jejich úkolem je dohlédnout na správný průbeh konce světa a na Antikrista – jedenáctiletého chlapce – který má bitvu mezi Dobrem a Zlem „odstartovat“. Samozřejmě nic není tak jednoduché a všechno, co se může pokazit, se přesně v duchu Murphyho zákonů taky pokazí.

S Dobrými znameními mám problém. Nemůžu říct, že by mě kniha nebavila nebo že by mne nudilo ji číst. Ačkoli možná by se ten pocit, který jsem občas při čtení měl, dal nazvat nudou. Především jsem byl ale přesycený. Přesycený všemi odbočkami, vysvětlivkami, narážkami, kudrlinkami a drobnými zákrutami dozdobujícími vyprávění. Pratchett ve svých knihách z prostředí fantastické Zeměplochy také rozehrával děj plný neposedné fantazie, kde se strefuje snad do všech aspektů moderního světa. Tato stránka jeho psaní se do knihy bezesporu otiskla a je v něm více než patrná. Co mají Dobrá znamení z Gaimana? Patrně to, že se odehrávají v současnosti a jsou fantasy více městskou než tou tradiční s trolly, efy a trpaslíky.

Vlastně čert ví, kdo s jakou přísadou přispěl. Daleko důležitější je, aby čtenáře z toho chodu nebolelo břicho. A pokud ještě chvíli setrváme u metafory s jídlem, tak Dobrá znamení jsou jako spousta drobných dokonalých jídel, která vás překvapí, patrně si na nich pochutnáte, ale bude vás to stát hodně úsilí je všechny sníst. Je možné, že jsem se takového stylu jednoduše přejedl a musím si od něj na čas odpočinout.

Stejně se ale neubráním pocitu, že vyprávění v knize je roztříštěné a některé scény jsou pro hlavní vyprávění naprosto zbytečné (například epizoda s motorkáři a obzvlášť to, jak si vybírají „zvučná“ jména). Zdá se, jako by byly přítomny jen proto, aby pánové autoři mohli exhibovat a předvádět se. Kdyby vyškrtali přinejmenším čtvrtinu „kudrlinek“ a naředili ty krátké útržky trochou odlehčeného vyprávění, možná by se to četlo o něco lépe. Častokrát mi totiž připadal popis poměrně zhuštěný a nutí tak čtenáře pamatovat si každou krátkou scénu, protože má souvislost s něčím, co přijde o hodně stránek později. Ale ve finále jsem z toho měl pocit, že je to v knize taky jen jako ukázka toho, že autoři dokáží provázat stránku číslo dvacetšest se stranou třistapadesát. Dokonce mi připadlo, že jsem ani nepochopil něco z událostí, které se v závěru staly a to jsem to četl poctivě.

Neříkám, že Dobrá znamení jsou špatnou knihou, to určitě ne. Obsahují spoustu zábavně absurdních situací, vtipných postav a představivost autorů se doslova rozlétá do všech stran. Ale možná měl u nich stát ještě někdo, kdo by je dokázal občas trochu krotit a držet v mezích.

P.S. Nechápu, proč musí být obálka českého vydání tak ošklivá.

1 komentář u „Terry Pratchett, Neil Gaiman – Dobrá znamení“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření proti spamu *

 
Jan Konečný - Holčička v temnotě ztracená

strašidelná fantasy pro děti, co se nebojí, a pro dospělé s fantazií

objednat