Tana Frenchová: Ztracený přístav (recenze) [náhledový obrázek]

Tana Frenchová: Ztracený přístav (recenze)

V satelitním městečku Brianstown byla spáchána trojnásobná vražda. V jednom z nově postavených rodinných domů byly nalezeny mrtvoly dvou malých dětí a jejich otce. Matka byla s těžkými poraněními odvezena do nemocnice. Případu se ujímá Mick Kennedy, přezdívaný Dělovka. Za parťáka je mu přidělen zelenáč Richie. Vyřešení zločinu a dopadení vraha je zdánlivě snadné, ale nic není takové, jak se na začátku zdá.

Tana Franchová je irská spisovatelka, která je na poli detektivek známá a mezi fanoušky žánru si vydobyla určité renomé. Já se mezi znalce detektivek nepočítám a její Ztracený přístav pro mne představoval první setkání s její tvorbou. Na knize je znát, že Franchová v příběhu z prostředí kriminalistů netápe a vše běží jako na drátkách. Detektivové ohledávají místo činu, organizují pátrání, hovoří s experty a podobně a všechno působí dojmem, že autorka ví, o čem píše. Z tohoto pohledu není knize co vytknout.

Také psychické rozpoložení postav (obzvláště Kennedyho sestry a pachatele vražd) dokázala vystihnout a dostatečně popsat, tak aby se čtenář vžil do situace, jakou prožívají. Ačkoli vedlejší linie se sestrou je zpočátku otravná a zdržuje, ke konci začne dávat větší smysl. Myslím, že chápu, proč ji do knihy vložila.

Motivy postav se zdály být uvěřitelné, ale možná trošku přetažené. Občas mi dělalo problém pochopit, proč dělají to, co dělají, ale koneckonců nejsme všichni stejní a Frenchová se důsledně snaží všechny jejich kroky objasňovat, vysvětlovat a podkládat pohnutky řadou argumentů. S tím ale souvisí první věc, která mi docela vadila, a to dlouhé promluvy ať už mezi detektivy nebo při vyslýchání svědků. Je obdivuhodné, jak si svědci vybavovali, co kdo doslova řekl. Prostě přímá řeč v přímé řeči. Nejdůležitější výslech se tak v knize táhne přes čtyřicet stran. Což o to, napínavé to je, ale možná se to dalo podat jinak a ne v dialogovém maratonu téměř přes desetinu celé knihy.

Na pár místech mne ještě zarazilo, jak dvojice vyšetřovatelů dokázala z důkazů vystavět nějakou teorii, ale přitom zapomněli, že to není jediný závěr, pro jaký důkazy svědčí. Chci říct, že se nalezené stopy daly vyložit i jiným způsobem. Nevím; možná jednoduše instinktivně poznali, co je nejpravděpodobnější.

Není to ale nic tak hrozného, co by vám ze Ztraceného přístavu zkazilo dojem. Případ je to opravdu zapeklitý a ke konci jsem si říkal, jak jen z toho Frenchová chce vybruslit. Vykličkovala z toho obratně. Pokud máte rádi detektivky a nevadí vám, když jsou trochu víc ukecané, bude se vám kniha líbit.

P.S.: Nevím, jestli je to jen hloupě zvolený překlad, ale hodně mě bilo do očí, když hlavní hrdina často používal oslovení „kámo“ nebo „starý brachu“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření proti spamu *

 
Jan Konečný - Holčička v temnotě ztracená

strašidelná fantasy pro děti, co se nebojí, a pro dospělé s fantazií

objednat