Postavy musí žít. Co chtějí? Kam jdou? Říkají něco? [TIP #3] [náhledový obrázek]

Postavy musí žít. Co chtějí? Kam jdou? Říkají něco? [TIP #3]

Každý spisovatel vždy zdánlivě z ničeho vykouzlí postavy, jež obdaří vlastnostmi jak charakterovými, tak fyzickými. Může jít o dlouhána s jizvou přes tvář a špatnou pamětí nebo holčičku s uhlově černými vlasy, která miluje zmrzlinu. Nebo to nemusí být ani lidé, může jít o lesní zvířátka, tajemné bytosti na dně jezera nebo plyšové hračky. Jedno ale musí mít společné. Musí žít.

Je to tak samozřejmá věc. Zdá se být až s podivem, že o ní vůbec píšu. Ale je dobré neustále na to myslet. Každá postava by měla mít svou motivaci a je jedno, zda koná dobré či zlé skutky. Samozřejmě, pokud píšeme pohádky, můžeme nad tím trochu mávnout rukou, tam je jistá míra jednoduchosti žádoucí. Dobrý princ pomáhá, protože je prostě dobrý. I když, nenechte se mýlit, on tu Sněhurku nezachraňuje úplně nezištně a pak po ní asi bude něco chtít. Přinejmenším, aby si ho vzala za muže.

003-Postavy-musi-zit

Často jsem se dostal do bodu, kdy jsem o motivacích svých charakterů pochyboval. Není na tom nic divného. Nejistota a pochybnosti doprovází spoustu lidských činností. (A mám pocit, že při psaní je jich dvakrát tolik.) Pokud se na příběh díváme jako na běžící motor, může se stát, že to v něm občas zaskřípe a že něco nejde tak úplně hladce. Říkáme si, jestli by měla ta která postava zrovna takto jednat, používat daná slova, cítit tyto pocity.

Většina čtenářů spisovatelům pár přehmatů snad odpustí a není důvod, proč by trocha nelogičnosti měla zničit dojem z jinak dobré knížky. Vždyť i v reálném životě se spousta z nás chová někdy nesmyslně. Nesmíme ale zapomenout, že každé jednání má příčinu. Ovšem, postavy ji mohou interpretovat různě. Dobře, špatně nebo i neúplně. Avšak nerozhodují se nahodile. Jejich slova, jednání a místa, kam směřují, vždy musí mít důvod. Chtějí něco? Proč? Co pro to dělají? Čtenář musí věřit, že žily před tím, než se začal vyprávět příběh.

Jeden známý mi kdysi říkal, že by strašně rád psal. Vymyslel svět, zabydlel ho charaktery, dal jim vlastnosti, ale pak nevěděl, co vlastně mají dělat. To je docela zásadní problém, nemyslíte? Domnívám se, že na to šel z opačného konce. Základem je nějaká zápletka, vznikne problém a ty spisovateli pomocí vybájených postav najdi řešení. Když tě k tomu napadne skvělý okolní svět – výborně! – pusť se do práce a začni psát. Tvoje postavy čekají!

Předchozí tipy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření proti spamu *

 
Jan Konečný - Holčička v temnotě ztracená

strašidelná fantasy pro děti, co se nebojí, a pro dospělé s fantazií

objednat