Piš srozumitelně. Čtenář musí pochopit, co mu chceš říct. [TIP #7] [náhledový obrázek]

Piš srozumitelně. Čtenář musí pochopit, co mu chceš říct. [TIP #7]

Ta rada je tak prostá. Je až drze jednoduchá, ale přesto si myslím, že by byla chyba ji nezmínit. Stojí totiž v popředí celého spisovatelského snažení a měla by se neustále vznášet ve vzduchu někde vedle představivosti.

Častou chybou začátečníků je, že jsou až příliš zahleděni do svého příběhu. Vymysleli ho, rozumí mu do nejmenších podrobností, ale přenáší ho do textu neohrabaně, neúplně a kostrbatě.

Zkus se vžít do svého čtenáře. Ten člověk tvůj příběh vidí poprvé, neví nic o postavách ani o zápletce, kterou se mu chystáš představit. Velice rychle ho můžeš odradit od dalšího čtení a to by byla samozřejmě škoda. Informace mu musíš sdělovat postupně, ve správném tempu a odhalovat po těch správných dávkách. Nejobtížnější je vybalancovat poměr v případě detektivek a tajemných příběhů s překvapivou pointou. V zásadě mohou nastat tři hlavní situace, před kterými by ses měl mít na pozoru.

1. Zahltíš čtenáře již na začátku množstvím informací

Chudák se pak bude topit ve jménech všech postav, v názvech míst a když se k tomu budeš zmiňovat o událostech, které se před tím udály, uděláš mu v hlavě takový chaos, že už na tvou knížku nikdy nesáhne.

Před lety jsem četl jeden literární pokus (jméno autora raději prozrazovat nebudu) a největší chybou byla právě ona zahleděnost do vlastního příběhu. Všechny postavy byly vhozeny do textu pod jménem a bez jakékoli charakterizace, bez sebemenšího popisu. Nemusí jít vždy o vyčerpávající popis vizáže včetně oblečení – stačí dvě věty.

To je prostě špatně. Čtenář čte v autobusu, ve vlaku nebo při zapnuté televizi. Nenosí v hlavě kartotéku, do které by si mohl zanášet záznamy o všech postavách v příběhu a o všech souvislostech, když je na něj vychrlíš. Musíš mu dát čas to zpracovat. Zmiň se o věcech opakovaně (ale ne třikrát během jednoho odstavce), připomeň je v rozhovoru z různých úhlů či nech vypravěče, ať se o nich zmíní.

Jan Konečný - TIP #7 - Piš srozumitelně

2. Důležité věci odbydeš jen letmou zmínkou

Žiješ se svým příběhem, nosíš ho v hlavě, a tak je pochopitelné, že znáš všechny jeho důležité body, všechny souvislosti. Nepropadej dojmu, že si čtenář bude pamatovat každé slovo. I když nedáš do úvodu tolik souvislostí a jmen, tak jednou zmíněný pojem, který vysvětlíš až v polovině příběhu, si nikdo nespojí. Je dobré na to myslet a brát v úvahu i důležitost onoho pojmu. Čím zásadnější význam má, tím zřetelněji ho musíš čtenářům představit. Nesklouzni však k tomu, že začneš inteligenci čtenáře podceňovat.

Vyprávění se dá (s mírou) přizdobit různými skrytými souvislostmi, které jsou zřetelné až při pozorném či opakovaném čtení a je jen na tobě jak moc je budeš dávat do popředí a kolik prostoru jim dopřeješ.

3. Logika vyprávění kulhá

V textu bys měl jasně popsat, co se děje. Není nutné vše vysvětlovat na úrovni slabikáře. Děj se dá popsat i zkratkou, která vypíchne jen to podstatné.

Jako příklad uvedu úryvek z mé povídky „Poslední astronom“:

„Jednoho dne přijela mimo stanovený termín čtveřice pánů v černých oblecích na míru. Každý měl kolem krku utaženou rudou kravatu. Jeden z nich nesl kufřík. Jakmile je Ion Clarke spatřil přijíždět, doufal, že jej konečně někdo vyslyšel a že nepsal všechny ty zprávy zbytečně.“

Myslím, že není třeba se více rozepisovat. Jako výchozí bod dané situace to úplně stačí, obzvlášť pokud se jedná o povídku a o charakteru hlavní postavy už bylo mnohé řečeno.

Vyprávění by ale nemělo přeskakovat od jednoho k druhému, nemělo by vyvolávat otázky, jak se která postava vyskytla na onom místě. Věty by neměly být příliš dlouhé a těžkopádné. Na to všechno by sis jako autor měl dát pozor.

Například kniha Neuromancer od Williama Gibsona, která je některými fanoušky považována za bibli kyberpunku. Příběh vypadá zajímavě a má potenciál, ale je autorem podán naprosto nestravitelnou formou. Nesrozumitelné popisy situací, kde se střídají maličkosti s podstatnými informacemi. Když jsem ji četl, vůbec jsem neměl chuť jít textu naproti a snažit se mu porozumět (jestli to vůbec jde), když autor nešel v ničem naproti čtenáři.


Prostě a jednoduše, pro srozumitelnost vyprávění musíš mít cit. Jak si ho můžeš vybudovat a zlepšovat? Začni tím, že si po sobě každý text přečteš – nejlépe nahlas. Pak určitě pomůže čtení ostatních autorů (pozor na ty, kteří jsou vyneseni do popředí reklamou) a poslouchání rad betačtenářů (o těch jsem psal už minule). Musíš ale zdrojům své inspirace i svým rádcům věřit, že ví, co dělají. Věř v jejich úsudek, alespoň většinou. Neposlouchej někoho, komu nevěříš, nebo se nesnaž vyhovět každému, není to dobrá cesta.

Předchozí tipy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření proti spamu *

 
Jan Konečný - Holčička v temnotě ztracená

strašidelná fantasy pro děti, co se nebojí, a pro dospělé s fantazií

objednat