Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye (recenze) [náhledový obrázek]

Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye (recenze)

Je hloupé začínat recenzi ošoupaným klišé, ale nedá mi to. Říká se, že „klasiky“ by chtěl mít každý přečtené a zároveň je nikdo nechce číst. Jsou už moc dlouho mrtví, pokud to mám říct takhle přímo a cynicky, a jejich styl nám připadá podivný, nudný a cizí. Dneska už se tak přece nepíše!

Dokážu pochopit každého, komu se Obraz Doriana Graye nelíbí, protože je příkladnou ukázkou výše uvedeného, a knihu odloží. Na druhou stranu, Wildeův román nemá ani dvě stě stran a dočíst jej zase nedá tolik práce.

Stručný nástin příběhu pro toho, kdo si to nepamatuje ze školy. Děj se odehrává v Londýně 19. století, kde malíř Basil Howard objeví mladého Doriana Graye. Je jím okouzlen jako svou novou múzou a rozhodne se Doriana portrétovat. Když mladý muž pohlédne na svůj dokončený obraz, pronese pod vlivem Basilova přítele lorda Henryho přání, aby zůstal on sám navždy krásný – ať za něj stárne obraz!

Tento fantastický prvek je pravděpodobně důvodem, proč je kniha stále známá a čtená. Možná je ale škoda, že takto zajímavé téma (ne)stárnutí nezpracoval jako první někdo jiný. Ne, že by Obraz Doriana Graye byl špatnou knihou. Má skvělé momenty, Oscar Wilde zvládá popisy a vykreslení nálad bravurně, ale jako celek je nevyvážený. Měl jsem pocit, jako by se příběh skládal ze tří k sobě přilepených knížek.

V první sledujeme dlouhé rozhovory mezi třemi hrdiny, honosnou večeři u Agathy, tety lorda Henryho, první Dorianovu lásku k chudé herečce a počátek všech jeho špatností. Ve druhé je nám obšírně, přesto však v krátkosti, vylíčen život Doriana Graye během následujících osmnácti let a ve třetí se konečně začíná dít něco napínavého a dramatického. Nicméně konec je hrozně uspěchaný a téměř odbytý – jako by Wilde obrazně řečeno čtenáře skopl ze skály, aby ho už neotravoval. Zásadní zvrat se odehraje doslova na posledních dvou stranách.

Má tedy cenu Obraz Doriana Graye dnes vůbec číst? A bavila mne kniha? Myslím, že se určitě vyplatí si tento jediný román Oscara Wildea přečíst. Už jen kvůli jeho práci s jazykem a schopností vystihnout psychologické rozpoložení hrdinů. A jestli mne bavil? Začátek byl rozvláčný a rozhovory hrdinů nebylo snadné sledovat, ale největší zkouškou trpělivosti jsou popisy Dorianových sběratelských zálib, jeho fascinace hudbou a módou a dalšími obory. V popisování jeho zkaženosti je zase kniha hodně cudná a nekonkrétní, takže si čtenář musí domýšlet. Což je pochopitelné, Oscar Wilde nepsal erotickou literaturu, ale i tak to občas působilo téměř komicky.

Přihlédneme-li ke skutečnosti, že je román starý už sto dvacet pět let a na rozdíl od jeho titulního hrdiny se na něm ta léta podepsala, musíme k němu být shovívaví. Jako takový dnes už neobstojí a každý editor by si na něm smlsnul. Ale snad má i dnes co říct. Pokud se vám líbí Anglie konce devatenáctého století a nikam nespěcháte, zkuste mu dát šanci.

P.S.: Vydání od DOBROVSKÝ s.r.o. z roku 2013 bohužel obsahuje poměrně dost chyb a překlepů. Vypadá to, jako by korektor při kontrole nad několika stranami poklimbával.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření proti spamu *

 
Jan Konečný - Holčička v temnotě ztracená

strašidelná fantasy pro děti, co se nebojí, a pro dospělé s fantazií

objednat