Neztrácej čas malichernostmi – Přemíra detailů a podrobností odosobňuje vyprávění [TIP #16] [náhledový obrázek]

Neztrácej čas malichernostmi – Přemíra detailů a podrobností odosobňuje vyprávění [TIP #16]

Když vyprávíš příběh a předkládáš ho čtenářům, vždy musíš zvolit určitou úroveň detailu. Musíš se rozhodnout, co všechno chceš sdělit, na co poukážeš, co je důležité, aby čtenář věděl.

Tato úroveň se může v průběhu vyprávění samozřejmě měnit. Můžeš na určitých místech poukázat na barvu kravaty některé z postav, na kaluž špinavé vody, která se rozstříkne, když do ní vjede auto, nebo na barvu hodin visících na stěně. Ale vždy bys měl vědět, proč se o těchto podrobnostech zmiňuješ. Je zbytečné detailně popisovat každou místnost, do které postavy vstupují. Avšak barva kravaty může něco prozradit o povaze postavy, rozstříknutá kaluž značí, že auto jelo rychle a popisem barvy hodin dáváš třeba najevo, že se hrdina nudil, čas mu ubíhal pomalu a on si začal všímat drobností.

Zaměření na zdánlivě bezvýznamné detaily ti pomáhá vysvětlovat motivace a povahu postav, uvěřitelnost prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Realita v knihách není skutečná. I když se snažíš psát třeba detektivku a dáváš si záležet na tom, aby působila přesvědčivě, pořád se odehrává ve tvé hlavě, kde si ji stylizuješ a k tomu se hodí vypíchnout vybrané podrobnosti.

Jan Konečný - Neztrácej čas malichernostmi - TIP #16

Pokud to s detaily přeženeš, zbytečně čtenáře zahrneš spoustou informací. Nedávno jsem četl úryvek začínajícího spisovatele a byl plný konkrétních číselných údajů. Sotva se zmínil o nějaké postavě, ihned doplnil její věk, každé konání doplnil časovým údajem. Bylo to až otravné, protože čtenáře opravdu nezajímá, že se hrdina probudil o půl deváté a že dvacet minut svačil a venku bylo šestnáct stupňů. Ty údaje nedokreslují atmosféru, jsou to konkrétní fakta, která se hodí do statistické tabulky. V knížce ale nemají co dělat. Neříkají nic o povaze příběhu, ani o charakteru hrdiny. Pokud chceš říct, že hrdina dlouho spal, nepiš, že vstával v deset hodin a dvacetpět minut. Napiš prostě, že dlouho spal. Když trváš na tom, že chceš být konkrétnější, tak napiš, že vstával krátce před polednem. Nebo po desáté hodině, když už tam tu desátou hodinu chceš mít. Číselné údaje nechej v příručkách.

V jedné knížce jsem zase narazil na to, jak autor často zmiňoval značky oblečení a dalších věcí, které hrdinové používají a kupují. Asi si myslel, že tím jeho příběh bude opravdovější. Ve skutečnosti se ale nikdo nesblíží s hrdinou, když se dozví, že nosí tenisky Adidas, košili Lacoste, k snídani si dává česnekovou bagetu se sýrem, míchanými vejcemi a popíjí cappuccino. Ta kniha měla snad sedm set stran a přitom by se její děj dal odvyprávět na čtvrtinové ploše. Není divu. Úroveň detailu byla příliš vysoká a hlavně se autor v textu zaobíral nepodstatnými věcmi.

Nikdo ti nebrání mít rozvláčný a popisný styl, ale musíš si uvědomit, že příběh musí mít klidné i dynamické pasáže a měl bys vědět, co do něho přimícháváš a proč. Měj to na paměti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření proti spamu *

 
Jan Konečný - Holčička v temnotě ztracená

strašidelná fantasy pro děti, co se nebojí, a pro dospělé s fantazií

objednat