Nemusíš být za každou cenu originální. Stačí nebýt předvídatelný. [TIP #8] [náhledový obrázek]

Nemusíš být za každou cenu originální. Stačí nebýt předvídatelný. [TIP #8]

Na cestě k tomu stát se spisovatelem jsem narazil na fázi „ryzí originality“. Je to období, kdy člověk odmítá všechny známé motivy, úzkostlivě se jim vyhýbá a snaží se přijít s motivy novými. Za každou cenu jsem vymýšlel něco, co jsem do té doby neviděl a nečetl. Možná jsi takovou fází taky prošel, právě jí procházíš nebo ji máš teprve před sebou.

Existují asi jen dva konce, jak taková snaha může dopadnout:

1. Začneš vymýšlet úplné blbosti

Ano, taky se mi to stalo, ale naštěstí při své tehdejší neschopnosti dokončovat věci, jsem ty prazvláštní příběhy nedokončil a nepublikoval. Čtenáři jsou rádi, když se mají při čtení něčeho chytit. Pokud jim představíš příběh, který bude příliš komplikovaný nebo motivace postav nebudou dávat smysl, tak se čtení bude podobat poslechu poškrábané gramofonové desky, po které přeskakuje jehla.

2. Zjistíš, že to samé už někdo vymyslel

Do toho bodu asi taky občas dojdeš. Možná ti to řekne tvůj čtenář, možná objevíš podobný námět ve filmu, v seriálu či komiksu. Nezáleží na tom a je zbytečné se tím trápit. Lidé si vypráví příběhy tak dlouho, že by bylo hodně divné, kdyby se žádné dva sobě nepodobaly.

3. Kombinace dvou předchozích bodů

Asi to nejhorší, co může nastat. Někdo ti řekne, že píšeš blbosti a ještě ke všemu, že podobnou věc už někde četl.

Jan Konečný - TIP #8 - Nemusíš být za každou cenu originalní

Pravdou je, že nemusíš být originální do posledního atomu. Dost dobře to nejde a nikdo to ani neočekává. Ale můžeš se pokusit kombinovat známé motivy novátorsky, zajímavě a proti zavedeným očekáváním. Můžeš klamat tělem, zavádět čtenáře do slepých uliček, navodit slovem či větou atmosféru, které se vzápětí vzepřeš. Existuje hranice, kolik originality příběh snese, a je dobré ji najít. Nezapomeň u toho brát ohled i na svoje publikum, fanynky romantické literatury to vnímají jinak než třeba fanoušci westernů. Každopádně se opět dostáváme k tomu, že je dobré číst a poznávat ostatní příběhy a poslouchat rady dobrých betačtenářů.

Vybalancovaný příběh není předvídatelný. Čtenář má o konci jen mlhavou představu, která se v průběhu čtení utváří a proměňuje. Dobrý konec zároveň nesmí odporovat odvyprávěným skutečnostem, nemůže je postavit na hlavu a nechat za sebou spoustu oprávněných otázek. Napsat takový konec není jednoduché, ať už ho dopředu promýšlíme nebo nám vyplyne v průběhu psaní.

Ale kdo řekl, že být spisovatelem je snadné?

Předchozí tipy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření proti spamu *

 
Jan Konečný - Holčička v temnotě ztracená

strašidelná fantasy pro děti, co se nebojí, a pro dospělé s fantazií

objednat