Moje motivace jako spisovatele

Psaní je sice tvůrčí proces, při kterém více nebo méně využíváte vlastní představivost, ale je to hlavně o vytrvalosti. Obzvlášť pokud se jedna o vaši první či druhou knížku. Dokud jste si nestihli vytvořit dostatečně pevné návyky a režim, což pochopitelně nemusíte mít podchyceno ani u třetího nebo desátého literárního projektu, je to stále „tápání“. Jedině s určitou rutinou se totiž dopracujete k výsledkům.

Příběh ve vaší hlavě může být sebedokonalejší, avšak dokud je pouze ve vaší hlavě, jako by snad ani neexistoval. Počítá se až to, co je na papíře. Udržet si motivaci, motor, jež člověka pohání kupředu, není jednoduché. Sám se tomu docela divím, že jsem byl schopen svou prvotinu dopsat, protože nejde o nijak tenkou knížečku.

Co mi pomohlo si svou motivaci udržet? Prostě a jednoduše jsem si začal zapisovat celkový počet napsaných slov. Ne sice úplně každý den, vždycky s přírůstkem, který stál za řeč. Stanovil jsem si limit 1 000 slov denně, který jsem sice nedodržel, ale pokaždé, když jsem ho splnil, měl jsem z odvedené práce dobrý pocit.

motivace-pocet-slovV průběhu roku viděl, jak počty narůstají a jak mi přibývá jedna kapitola za druhou. A to mě motivovalo – přece toho nenechám, když už mám tolik napsáno! Ze začátku člověka zase frustruje, když vidí na papírku pořád to stejné (nízké) číslo, a tak mě to nutilo do psaní.

Nikdy jsem se v průběhu psaní nevracel k již napsanému textu. Všechny revize jsem si nechal až nakonec. Velice snadno se v tom totiž můžete zamotat a příběh nikam neposunout a jen se pořád dokola točit v korekturách. Pokud máte nutkání text po sobě upravovat a nepíšete dál, tak tomu příběhu prostě nevěříte.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření proti spamu *

 
Jan Konečný - Holčička v temnotě ztracená

strašidelná fantasy pro děti, co se nebojí, a pro dospělé s fantazií

objednat