Dokončuj věci. Nenechávej příběh moc dlouho rozepsaný. [TIP #11] [náhledový obrázek]

Dokončuj věci. Nenechávej příběh moc dlouho rozepsaný. [TIP #11]

Tenhle tip je naprosto zásadní. Dokončování příběhů je mou obrovskou Achillovou patou a myslím si, že v tom nejsem sám. Schválně, kolik rozepsaných textů schováváš v šuplíku?

Nikdo ale nechce číst spisovatele, který nedokáže svoje vyprávění ukončit. Kdo by četl povídky a knihy bez konce? Začínat nové příběhy je lákavé. Ponoříš se do atmosféry, nadhodíš zápletku, trocha těch dialogů a co dál? Druhý den tvou pozornost upoutá nové téma, ke kterému utečeš a první příběh se tak zasekne na místě.

Snažím se s tím bojovat, ale častokrát spadnu do ještě horší situace, kdy mám více námětů a nevím, do kterého se mám pustit. Jakou povídku mám začít psát, jaký příběh rozvíjet? Mrzí mě třeba, že mám už pár let rozepsanou druhou knihu, ale pořád se nemůžu přimět najít si čas, abych se nějak soustavně věnoval jejímu psaní.

Jan Konečný - TIP #11 - Dokončuj věci

Před přibližně deseti lety jsem pracoval na Fakultě sociálních studií a jeden profesor tam měl přednášku na téma profesionál. Mluvil o své práci a mimo jiné nakousl i téma psaní. Sice měl na mysli odborné texty a ne beletrii, ale ten proces je na té nejnižší úrovni v podstatě stejný. Zmínil i přestávky během psaní, kdy se textu nevěnujete a někdy ho několik dní nebo i týdnů necháváte „spát“. Byl toho názoru, že jak velkou pauzu si dopřejete, tak dlouho vám bude trvat, než se do toho vpravíte.

V beletrii platí to stejné. Když své vyprávění přerušíš, z paměti se ti vytratí většina detailů a drobných střípků, ze kterých jsi chtěl složit dialogy na další stránce. Atmosféra se rozplyne a ty si ji musíš znovu pracně připomínat. U krátké povídky je častokrát lepší začít znovu; například povídku „Kameny“ jsem napsal až napodruhé. U jiného námětu jsem se pokusil jej zpracovat už dvakrát a pravděpodobně budu muset začít potřetí. Doufám, že už to konečně vyjde. U knížek a obecně delších textů, které nelze jen tak shodit ze stolu a začít stavět na zelené louce, je třeba si všechno napsané pozorně přečíst a naladit se na tu správnou notu. Musíš navázat hladce, aby čtenáři nepoznali, že ti příběh nějakou dobu ležel ve skříni a sedal na něj prach.

I tak ale tvoje vyprávění bude jiné, než kdybys psal souvisle bez přerušení. Ne nutně horší, ale prostě jiné. Přinejmenším se zadrhneš a budeš mít práci s tím znovu najít tu cestičku, po které jsi tenkrát šel.

A proto je nejlepší nepřestávat, vytrvat a pracovat souvisle. Tvůj příběh si to zaslouží, nemyslíš?

Předchozí tipy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ověření proti spamu *

 
Jan Konečný - Holčička v temnotě ztracená

strašidelná fantasy pro děti, co se nebojí, a pro dospělé s fantazií

objednat